Toho kdo čeká zajímavý náhled do světa taxislužeb používajících upravená Volva jako taxi musím zklamat, v tomto článku se jedná pouze o velmi stručný pohled na vozy Volvo 240 účastnící se Evropského šampionátu cestovních vozů – ETCC ( European Touring Car Championship )

Základem pro tento překrásný závoďák byl model 240 Turbo s karoserií kupé (242), který byl vyroben pro splnění homologačních požadavků, vyžadujících výrobu minimálně 500 kusů identických vozů ( schválených pro běžný provoz ) ročně

Pohonnou jednotkou byl motor B21ET (objem 2127ccm) s „téměř“ sériovou osmiventilovou hlavou, který ovšem prošel rozsáhlými úpravami. Výsledný výkon se pohyboval mezi 270Hp ( v roce 1984) až 375Hp (pro rok 1986). Nejvyššího výkonu bylo dosaženo pomocí vstřikování vody, k tomuto účelu se používal modifikovaný vstřikovací systém Bosch Jetronic. Pro neznalé, vstřikování vody působí v motoru podobně jako rajský plyn, takzvaný NOS. Prudce ochlazuje spalovací prostor, tudíž se může nasát více vzduchu a paliva a výsledná expanze je mnohem silnější (promiňte přehnanou stručnost vysvětlení).

Tak a teď stručně úpravy motoru. Na bloku motoru bylo přepracováno olejové hospodářství a chladící okruh( původní chladící kanály zvětšeny, pumpa použita speciální a přemístěna). Do tohoto základu se dále namontovala kovaná vyvážená kliková hřídel, kované písty Mahle s ojnicemi R-Sport. Jako třešnička na dort byla na motor namontována hlava upravená firmou Grottis – zvětšené sací a výfukové kanály, výfukové ventily plněné sodíkem, kompresní poměr činil 7:1. O nástup dalších koníků k celkovému výkonu se staralo turbodmychadlo Garrett AR T3/T4 dávající plnící tlak až 1,55bar při 6400-6500rpm. Vzduch od něj byl ještě cestou ochlazen ručně vyráběným celohliníkovým intercoolerem. Celé toto teplo produkující monstrum muselo být také odpovídajícím způsobem chlazeno, takže na řadu přišel větší chladič s dvěma elektrickými větráky. Tento drobeček měl taky poněkud větší nároky na zásobování palivem, z tohoto důvodu byla v palivovém okruhu použita celkem čtyři čerpadla – dvě podávací a dvě hlavní vysokotlaká. Palivová nádrž byla samozřejmě bezpečnostní, jejíž celkový objem činil 120 litrů.

Výkon motoru byl přenášen přes hydraulickou spojku AP na pětirychlostní převodovku Getrag M51 Sport, která byla pro závodní účely vybavena přídavným čerpadlem a chladičem oleje, nemluvě o dalších úpravách jako nitridování ozubených kol pro větší odolnost. Za převodovkou následoval samozřejmě kardan a za ním diferenciál se zvýšenou svorností jenž byl, stejně jako převodovka, vybaven chlazením oleje.O přenos síly na vozovku se staraly 16 – 17ti palcové ráfky BBS o šířce 8 -9 palců (Compomotive nebo Speedline) obuté do pneumatik Pirelli, Avon nebo Dunlop.U kol bylo použito uchycení na jednu středovou matici. Síle motoru musel odpovídat i podvozek a brzdy, proto bylo použito plně nastavitelné odpružení přední osy, zesílené stabilizátory s nastavitelnou délkou a nastavitelná ramena náprav. Zavěšení zadních kol bylo také plně přizpůsobitelné. Na obou nápravách byly použity tlumiče Billstein spolu se závodními pružinami. O deceleraci vozu se staraly brzdy Lockheed ve spolupráci s větranými kotouči o průměru 330mm vpředu a 280mm vzadu.

Karoserie byla upravena podle požadavků ETCC – vestavěn ochranný rám z hliníkové slitiny, uvnitř byla osazena závodní sedačka s šestibodovými bezpečnostními pásy. Karoserie byla na exponovaných místech zesílena. Pro snížení hmotnosti byla například použita haubna a víko kufru z tenkého plechu (specifikace nedovolovaly použití hliníku),tenčí prosklení vozu, plastové kryty světlometů. Celý tento skvost zrychloval z 0 na 100km/h za šest sekund a maximální rychlost činila 260km/h.

Vozy Volvo se závodů ETCC poprvé zúčastnily v roce 1983 s jediným vozem, piloti – Greger Pettersson, Anders Olofsson, Peggen Andersson (Per-Gunnar Andersson)

Rok 1983 Týmy závodící s vozy Volvo – TL Racing – Thomas Lindström a Anders Olofsson, IPS – Ingmar Persson a Per Sturesson Kvist – Robert Kvist a další řidiči

Rok 1984 GTM Engineering, piloti Michel Delcourt a Pierre Dieudonné, Magnum Racing (Švédsko) piloti Ulf Grandberg, Anders Olofsson, Ingvar Carlsson, TL Racing (Švédsko) – Thomas Lindström

Rok 1985 – nejúspěšnější rok, tým Eggenberger vedený Rudim Eggenbergerem získal celkově první pozici, piloti – Thomas Lindström, Gianfranco Brancatelli, Sigfrid Müller, Pierre Dieudonné. Další tým – Magnum Racing

Rok 1986 Tým R.A.S Motorsport získal pět vítězství, piloti Thomas Lindström (Švédsko), Ulf Grandberg (Švédsko), Johnny Cecotto (Venezuela), Anders Olofsson, Peggen Andersson (Švédsko) a Mauro Baldi

Rok 1987 Volvo oznamuje odchod z závodních drah, dále zůstávají pouze soukromé týmy bez oficiální podpory. Zajímavostí je, že Volvo nikdy nemělo svůj vlastní tovární tým, pouze dodávalo vozy a náhradní díly soukromým stájím.

Volva byla mnohokrát během své závodní kariéry napadena protesty, kdy si soupeři stěžovali že některé úpravy neodpovídají homologačním listům, tyto protesty ale již předtím soupeři podávali vzájemně jeden na druhého.

zdroj: wwwrsphysse.anu.edu.au a www.volvo200.org

Ondřej Hrubý