V sobotu 9.9.2006 jsme se vydali na sraz do německého Pfedelbachu, kde probíhal týdení sraz volvonadšenců z webu Alter-schwede.de. Proč nadšenců – není to žádný klub v našem podání, je to jeden člověk, který spravuje web a několik dalších mu nezištně pomáhá.

V sobotu ráno jsme se s manželkou vypravili v půl páté ráno na cestu směrem Strážný – Regensburg – Norimberk – Pfedlbach a čekalo nás 470 kilometrů jízdy. Druhá skupina ve složení Marra, Katty, Marek (Doktor), Iva, Zdeněk a Jana vyrazila z Prahy ve stejnou dobu směrem na Rozvadov a kousek za Norimberkem jsme si dohodli místo setkání u jednoho motorestu. Po nezbytném osvěžení nás čekalo posledních asi 140 km na místo srazu, s navigací se to dalo zvládnout celkem bez problémů. Ty nastaly až na místě.

Předpokládal jsem, že kemping bude nějak označený – ale ouha, nebyl a shodou okolností jsme si nikdo nenapsal jméno kempu. Následovalo telefonování do Čech a přes internet jsme zjistili přesné místo konání. Paradoxní bylo to, že jsme stáli asi dvě stě metrů od místa konání, ale nikdo z místních neměl ani tušení, že se v okolí nějaký sraz koná. Na místo jsme dorazili kolem jedenácté hodiny. Dostalo se nám vřelého přijetí, které jsem po všeobecných zkušenostech od Němců ani nečekal. Jestli to ale nebylo tím, že to byli spíš VOLVISTI a až potom Němci.

Na dohodnutém místě jsme rozbili náš stan a Zdeněk se ujal jeho oblíbené činnosti. Ostatní se vydali na první obhlídku aut a navazování kontaktů. Měli jsme něco propagačních předmětů a ty pomohly leckde k navázání rozhovoru a snazšímu přístupu k informacím o prohlíženém autě. A prohlížet bylo co. Krásný, zachovalý a udržovaný dvojky. Nevšední barva na devítce, další leštěná devítka, plynové nádrže na 153 litrů plynu. Po obědě dorazil krásně zrenovovaný Amazon. Před jednou hodinou se seřadila kolona ke spanilé jízdě po okolí, s přestávkou na občerstvení v hotelu Löwen, a tady vznikl název článku.

Všichni jme byli najedený z vlastních zásob dle vzoru jezedáků z Hoštic, přesto někteří neodolali nabídce místní lehké speciality: „Domácí plněné taštičky přelité máslovými výpečky se zeleninovým salátem“. Když servírka dorazila s objednanými specialitami, někdo pronesl v ironii známou větu z ještě známějšího filmu: “Ty řízky jsme si měli nechat na potom“. Po ochutnání ale změnili strávníci názor a velice si pochutnali na taštičkách z domácího nudlového těsta s náplní z mletého masa s kapustou. Po jídle objednal Marek za pomoci Dirka (správce webu Alter-schwede) tureckou kávu, která byla identifikována jako „plivací káva tfuj tfuj“ a dostalo se i na několik vtipů, které tu bohužel nejsou publikovatelné. V dobré pohodě a náladě jsme se vydali na zpáteční spanilku do kempu.

Tady pokračovalo debatování a prohlížení dalších exponátů. Dirk měl sebou různá trika, hodinky a další věci s tématikou a tak jsme ho vzali útokem – to napomohlo obchodu a i místní se dali do nakupování . Když Dirk došel až na dno krabice, přešla řeč na jeho kola a další díly z jeho vozu, toto však už bránil vlastním tělem. Když se schylovalo k odjezdu, dostali jsme každý pár sadu hrnečků a pro každé auto sadu samolepek. Společné foto s pořadateli mělo zakončit naši účast, která se záhy protáhla o další půlhodinku na prohlídku zachovalého bojového Volva L3304 vyráběného v letech 1963-65 v motorizaci B18A. V půl osmé večer jsme se rozloučili a vyrazili na pětisetkilometrovou cestu k domovům. Po několika zdravotních zastávkách a dotankování jsem bez problémů dorazil o půl druhé domů.

Tento výlet nám jako Klubu pomohl navázat kontakty se zahraničím a nám jako účastníkům poskytl odreagování od starostí běžného života a načerpání sil k další činnosti. Závěrem můžu jen konstatovat, že: Kdo nejel, tak zaváhal!

Další fotky budou k dispozici na podzimním srazu.

Jan Dvořák