V roce 1991 přichází na trh nová řada automobilu, v té době revoluční konstrukce, automobilky Volvo

Vzhledem k historii označování předchozích typů se zdálo, že světlo světa spatřila „osmičková“ řada, které bude lemována mnoha odlišnými typovými označeními podle použitých motorů a druhů výbav. To se nakonec nestalo a označení 850 zůstalo osamoceno. Ne však automobil samotný. Automobilka do té doby vyrábějící téměř výlučně vozy ze zadním náhonem představila v roce 1991 sedan vyšší střední třídy s konfigurací „vše v předu“ – tedy přední poháněnou nápravu a příčně uložené pětiválcovými motory. Tato koncepce byla pro Volvo zcela nová a kopírovala nastolený trend v automobilovém průmyslu. Nové pětiválcové řadové motory byly v automobilovém průmyslu něčím zcela vyjímečným. Jejich životnost, výkonnost a kultivovanost ukázala, že Volvo dokázalo vyrobit mistrovské motory. To dokazuje fakt, že Ford instaloval přeplňovaný zážehový pětiválec do prémiového modelu Ford Focus ST v roce 2006. Tedy 13 let po uvedení motoru na trh automobilkou Volvo.

V roce 1991 byl automobil osazen pouze jediným typem motoru a to zážehovým pětiválcem o objemu 2435 cm3 s 20 ventily a rozvodem DOHC. Výkon motoru byl 125 kW (170 k) a točivý moment 220 Nm. Karoserie byla pouze v provedení sedan. Zcela nová byla zadní náprava Deltalink, která vozu zajišťovala bezpečné jízdní vlastnosti a potřebný komfort. Dalším zcela novým konstrukčním a hlavně bezpečnostním prvkem automobilu byla ještě více zvýšená tuhost karoserie a systém ochrany posádky při bočním nárazu (SIPS). V době vzniku vozidla se jednalo o převratnou novinku v konstrukci skeletu vozidla.

Rok 1992 byl ve znamení představení další motorové verze. Pod kapotu Volva 850 byla instalována méně výkonná verze motoru R5. V tomto případě měl motor pouze 2 ventily na válec a výkon snížený na 103 kW (140 k) a točivý moment 200 Nm. Tento motor byl zaměřen převážně na plochou křivku točivého momentu. Na druhou stranu však nedošlo ke snížení spotřeby paliva, jak by se mohlo očekávat a v praxi se spotřeba paliva ještě zvýšila oproti motoru se čtyřventilovou technikou. Ani tak seriozní a kvalitní výrobce automobilů jakým Volvo bezesporu je se neubránilo v prvním roce výroby snížení kvality výroby a menší spolehlivostí, než na kterou byly majitelé vozů této značky zvyklí.

V roce 1993 přišlo do výroby tolik očekávané provedení kombi (Estate), přeplňované zážehové motory a lehký facelift, který spočíval převážně v kosmetických úpravách vzhledu a lehké modernizaci interiéru. Automobily Volvo byly v podvědomí laické veřejnosti zakořeněné jako velké robustní vozy v provedení kombi sloužící k bezpečné přepravě osob na dlouhé vzdálenosti. Proto měla karosářská verze kombi pro výrobce velký význam. A nutno podotknout, že provedení kombi se opravdu povedlo a naplnilo očekávání jak zákazníků, tak i výrobce. Zadní partie vozu s vertikálně umístěnými světlomety v D sloupcích byly v té době nevídané a staly se poznávacím znamením vozu Volvo 850 kombi. Ačkoli objem zavazadlového prostoru verze Estate byl „pouze“ 420 litrů (sedan 445 litrů) byl velmi skladný. Tato relativně malá hodnota je daná poměrně vysokými bočními okny za C sloupkem a z toho vyplývající malou výškou základního objemu po krycím platem. Odstraněním krytu a sklopením zadních sedadel získáte využitelný objem 1580 litrů. Pod podlahou zavazadlového prostoru byly poměrně velké úložné prostory pro povinnou výbavu, plnohodnotné rezervní kolo a spoustu dalších drobností.

S uvedením provedení kombi se pod kapotu motoru nastěhoval zážehový pětiválec o objemu 2319 cm3 přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem. Výkon motoru byl v provedení T5 166 kW (225 k) a točivý moment dosahoval hodnoty 300 Nm. S tímto motorem se z poměrně usedlého Volva 850 stala raketa na kolech. Maximální rychlost modelu T5 byla 240 km/h a o této hodnotě si mnoho sedanů a kombíků vyšší střední třídy v roce 1993 mohlo nechat jenom zdát.

V roce 1994 byl uveden na trh pětiválcový motor s dvouventilovým rozvodem o objemu 1985 cm3 a výkonu 93 kW (126 k). Tento motor se stal nejslabší pohonnou jednotkou v řadě 850. Na opačném pólu byl v Ženevě představený model T5-R, který měl zvýšený výkon na 177 kW (240 k) a měl snad veškerou výbavu, kterou automobilka nabízela. K dokoupení byla pouze automatická převodovka a airbag spolujezdce. Pokud jsme u bezpečnostní výbavy, tak rok 1994 je historický v tom, že Volvo 850 jako první automobil na světě začal nabízet sériově montované boční airbagy do předních sedadel. V témže roce došlo také k lehké úpravě motoru 2.5 10V, kdy byl původní výkon 103 kW zvýšen na 106 kW.

V roce 1995 se nic podstatného v modelové řadě 850 neudálo. Automobil zrál jako dobré víno a ke konci roku byla ukončena produkce limitované série 850 T5R.

Rok 1996 byl posledním rokem života Volva s označením 850. Tento rok byl však poměrně přelomový. Poprvé se pod kapotou objevil přeplňovaný vznětový motor s přímým vstřikem paliva. I ve volbě tohoto motoru mělo Volvo šťastnou ruku. Pod kapotu byl implantován řadový pětiválec od automobilky Audi. Motor o zdvihovém objemu 2461 cm3 měl na svou dobu poměrně značný výkon 103 kW a hlavně výbornou hodnotu točivého momentu 290 Nm při 1900 ot/min. Kombinovaná spotřeba oscilovala kolem hodnoty 7 litrů nafty na 100 km. Motor byl schopen při správné údržbě najet půl milionu kilometrů bez vážnějších závad a opotřebení. Opravdu motor hodný výdrži automobilů Volvo. Kvality motoru byly odzkoušeny nejen v automobilech Audi, ale i v koncernových dodávkách VW Transporter, kde se projevila neskutečná životnost motoru při každodenním užívání. Jediná výtka směrem k motoru byla jeho menší kultivovanost a vibrace, které se přenášely do interiéru. Toto vyniklo především ve srovnání se zážehovými pětiválci Volvo, které byly naopak velmi kultivované a tiché. Další změnou v motorizaci modelu 850 bylo uvedení přeplňovaného zážehového pětiválce o zdvihovém objemu 2435 cm3 s dvacetiventilovým rozvodem. Motor měl výkon 142 kW a točivý moment na hodnotě 270 Nm při 1800 ot/min. Tento motor byl vlastně 2.5 20V osazený nízkotlakým turbodmychadlem. Motor vynikal především nízko položenou hodnotou maximálního točivého momentu. Další novinkou modelové řady bylo zavedení pohonu 4 x 4, označovaného u Volva AWD. Pohon všech kol byl osazen mezinápravovým diferenciálem se spojkou Haldex, která připojovala pohon zadních kol v případě ztráty trakce hnané přední nápravy. Systém fungoval zcela automaticky bez zásahu řidiče. Volva 850 AWD byly osazovány výhradně motorem 2.5i 20V o výkonu 125 kW. A nakonec třešnička na dortu. Po úspěchu modelu 850 T5R vyrobila automobilka ještě výkonnější model s označením 850 R. Tato „bestie“ měla motor vycházející z modelu T5 o výkonu 184 kW (250 k) a točivém momentu 350 Nm. Maximální rychlost v provedení sedan se zastavila na hodnotě 250 km/h a zrychlení z 0 na 100 km proběhlo za 6,7 vteřiny.

Rokem 1996 končí označení Volvo 850 a v důsledku obchodní politiky byly od roku 1997 vozidla označována S70 – sedan a V 70 – kombi. Automobily řady 70 byly výrazně modernizované osmsetpadesátky. Především se jednalo o zcela nový interiér a změnu designu přední části automobilu. Ale to už je jiná kapitola.

Mé dojmy a poznatky z provozu Volva 850

V době, kdy jsem se rozhodl zakoupit vysněný kombík od Volva, padla moje volba vzhledem k finančním možnostem a tradičnímu designu na model 850. Několik měsíců jsem brouzdal po internetu a hledal pro svoje potřeby vhodný vůz. Měl jsem představu o motorizaci 2.5 20V nebo TDI a barva měla být nějaká usedlá, tedy stříbrná, šedá a podobně. Ale jak to tak v životě bývá, vše dopadlo zcela jinak. Na zdejším fóru se objevil jednoho dne inzerát „prodám Volvo 850 T5R“ a na fotkách se objevilo „cosi“ žlutého a hranatého s výkonem soutěžních automobilů WRC. Barva byla zcela netradiční a označení také. Dal jsem se proto do hledání po internetu a zjistil jsem, co ona barva a označení vlastně znamená. Limitovanou sérii, který není jen tak k mání a v inzertních serverech se téměř nevyskytující. I když mě trochu děsila ta barva, začal jsem se o vůz čím dál více zajímat. Po mnoha telefonátech a mailech s majitelem, jsem se jednoho dne vypravil na osobní prohlídku. Bohužel počasí ten den za moc nestálo, lilo jako z konve, ale to bylo tak vše negativní, co mě ten den čekalo. V garáži bylo připravené Volvo 850 T5R v originálním stavu s kompletní dokumentací a majitelem, který byl ochotný vše ukázat a vysvětlit. Pro projížďce bylo zcela jasno – TO MUSÍM MÍT!!!!! I když cena byla trochu jinde, než byla moje představa, tak výjimečnost typu a udržovaný stav konkrétního vozu mě zlomila a do týdne jsem již skládal zálohu. Po představení vozítka doma a známým si asi někteří mysleli, že jsem se zbláznil, ale já věděl svoje. Ohromující výkon a suverenita vozu při jízdě po silnici, mě přesvědčily, že jsem spáchal zatím svůj životní kup automobilu. Podivuhodným způsoben se mi podařilo skloubit téměř nemožné – automobil schopný převážet bezpečně moji rodinu s veškerou bagáží a zároveň zažívat opojné okamžiky zrychlení sportovních vozů, pro mě nedosažitelných. Při této, pro mě geniální kombinaci, jsem samozřejmě neustále přemýšlel, co všechno se může pokazit.

Pokud mohu hodnotit prvních 8 měsíců provozu, tak až na jednu maličkost, která se nakonec vyřešila sama automobil funguje naprosto bez závad. Dojel jsem s ním na dovolenou k moři, na hory, pojíždím s ním do práce a na nákupy a vše funguje jak má. Podvozek 850 je dělán opravdu bytelně. A ani nájezd 5000 km po českých tankodromech na nízkoprofilových pneumatikách nezanechal na podvozku nějaké výrazné stopy opotřebení. A dokonce ani geometrie se za celou dobu mého provozování Volvíka nemusela upravovat. Když jsem s Volvíkem byl právě na měření geometrie, tak mechanik prohlásil, že takové poloosy nemá ani dodávka Renault Master v největší a nejsilnější verzi (P.S. – byl jsem v servisu Renault). V mém konkrétním případě se mi potvrzuje skutečnost, že počet najetých kilometrů (Volvo mělo najeto při prodeji 245 000 km) není rozhodují. Autu byla věnována pravidelná péče a servis byl prováděn v autorizovaném servisu pomocí originálních náhradních dílů. Opotřebení interiéru kromě volantu vůbec nenaznačuje počet najetých kilometrů. I to dokládá kvalitu zpracování, výběr materiálů a pocit solidnosti z celého vozu. Je to prostě VOLVO.

Samozřejmě, že specifický automobil, jakým T5R je má i své stinné stránky. Komfort odpružení vzhledem ke sportovnímu naladění podvozku a nízkoprofilovým pneumatikám (215/40 R17) není takový, jaký by se od rodinného kombíku očekával, je to prostě tvrdší. Spotřeba paliva není úplně malá, ale při dodržování rychlostních limitů je motor vzhledem k výkonu (300 k) „poměrně“ úsporný a kombinovaná spotřeba kolem 10 litrů benzínu na 100 km je snesitelná. A nízko položený přední nárazník se spojlerem, není při parkování zrovna dobrým pomocníkem. Ale klady a radost z jízdy tyto relativní nedostatky plně vynahrazuje

Potvrzuje se mi, že pověst o švédských tancích se týká i mé Pampelišky (tak ji pojmenovala moje starší dcera) a já jsem s ní zatím velmi spokojen, ba co více, přímo se tetelím blahem. Pro mě osobně jsou Volva řady 850 a řady 70 I. generace (z osmsetpadesátek vycházející) asi poslední Volva, zhotovené podle filozofie – tank na milion kilometrů. Tímto nechci hanit Volvíky mladších ročníků, ale tak to prostě cítím. Skutečnost, že kvalitní věci za přijatelné peníze se dělaly jen do konce devadesátých let se mi potvrzuje nejen v oblasti automobilů ale i v jiných sférách běžného života.

Robert Matulka alias Bobika