Herce Paula Newmana netřeba představovat. Butche Cassidyho ze známého westernu nebo Johna Rooneyho z Road to Perdition zná asi každý. Už méně se ví, že Paul je velkým milovníkem automobilů. Také upravených automobilů. Jeden, u jehož zrodu stál a jehož jeden exemplář vlastní, si představíme.

V roce 1997, kdy bylo ještě SUV šílenství hudbou budoucnosti, bylo jedním z nejkonzervativnějších vozů v Americe Volvo 960. Za jeho volantem jste nejčastěji mohli potkat „soccer mom“, což je americký, lehce ironický pojem pro matku v domácnosti, jejímž nejdůležitějším životním úkolem je vozit děti na fotbal. Nejen jim imponovala vlajková loď švédské automobilky jako jeden z nejbezpečnějších a nejprostornějších prostředků individuální přepravy. Nemůže nás tedy překvapit, že si jej zvolil jako svůj osobní automobil herec a nadšený automobilový fanoušek Paul Newman. Vlastně neměl v úmyslu auto zakoupit a používat rovnou. Vybral si jej jako vhodný základ pro realizaci svého snu, který by mohl nést název „maskovaná raketa“.

Nebyl to první pokus, který Paul Newman učinil. Již předtím vlastnil Volvo 740 Wagon, do kterého nechal transplantovat šestiválec z Buicku Grand National (nejpravděpodobněji přeplňovanou 276k verzi o objemu 3,8 litru disponující točivým momentem 490 Nm) a samozřejmě také závodní podvozek a brzdy. Bavil se tím, že po Beverly Hills provokoval k závodění snobáky ve Ferrari, kteří museli nést asi dost těžce, když jejich rudá monstra „opískoval“ zdánlivě sériový rodinný kombík.

Jenže Paul Newman chtěl něco vytříbenějšího, ještě rychlejšího. V jednom vydání Autoweeku narazil na zmínku o firmě Converse Engineering, sídlící ve státě Maine, která montuje do Volv se zadním náhonem pětilitry od Fordu. Slovo dalo slovo a zakázka byla na světě. Majitel firmy, Ross Converse, nejprve navštívil Newmana, aby jej seznámil se svou vizí jeho vozu. Měl sebou dvě již realizované konverze s fordovým pětilitrem V8. Herec byl spokojen, ale něco tomu přece jen chybělo. Jednak chtěl vzít za základ faceliftovanou 960 s novým multilinkem místo původní pevné zadní nápravy a jednak měl výhrady vůči výkonu. Ten bude nakonec přiživen kompresorem od firmy Kenne Bell.

Jak už to tak bývá (a není mi to neznámé ani z osobní zkušenosti), velké nadšení jednoho člověka je jako lavina. Paul Newman byl tak zapálen svým plánem, že pro něj nadchl další dva lidi. Moderátora Davida Lettermana, který sice autům prdlajs rozumí, ale neměl to srdce Paula odmítnout a Iana Warburga, který naopak plně docenil kvality popisovaného vozu a přesvědčil svého zaměstnavatele, že chce vyměnit své služební BMW M5 právě za tohoto kombíka. Do Converse Engineering tak putovala celá trojice objednávek. Na tmavě šedý vůz pro Newmana, temně rudý pro Lettermana a tmavě modrý pro Warburga. Mimochodem právě Warburgovu 960 SV8 vidíte na obrázcích doprovázejících tento článek. Zajímavostí je třetí řada sedadel, jediná v této trojici maskovaných stíhačů.

Pro konverzi byly obstarány tři nové fordovy 5l V8, které byly pečlivě vyváženy a osazeny hliníkovými hlavami od firmy Edelbrock a kompresorem Kenne Bell. Jim Bell z této firmy byl během vývoje velmi nápomocen. Každý motor byl pečlivě odladěn na motorové brzdě, experimentovalo se s různými nastaveními a plnícími tlaky. Bell vždy naprogramoval nový chip pro řídící jednotku a motor byl znovu a znovu měřen na motorové brzdě, dokud nebyl Newman plně spokojen. Každý motor tak ve výsledku dává 380 koní a nezanedbatelných 545 Nm točivého momentu.

Takový nárůst si vyžádal instalaci nové manuální převodovky z Mustangu T5, kterou dodala firma D&D Performance z Michiganu. Při montáži vznikl problém, že řadicí páka neseděla přesně na otvor v karoserii. Řešením se ukázalo být zkombinování převodovky z Mustanga a Camara. Protože ale vznikaly hned tři vozy najednou, vyvinul Ross Converse mezikus, který řadičku dostal tam, kde ji potřebovali mít. Převodovka z Mustangu se tak dala použít bez dalších úprav.

Newman chtěl auto snížit a instalovat tužší stabilizátory, aby se usnadnil přenos síly na vozovku a podvozek se choval sportovněji. Ross Converse jej proto osadil nižšími pružinami od ipd / TME určenými pro Volvo 740. Sada pro 960 nebyla v té době ještě k dispozici, ale vzhledem k tomu, že se jedná prakticky o identické vozy, byla tato záměna možná. Na zadní ose představovala nová víceprvková náprava zajímavý problém. Systém s příčnou listovou pružinou byl tehdy natolik nový, že pro něj neexistovala žádná modifikace ani v prvo ani v druhovýrobě. Converse tak zadal výrobu přepracovaného systému podle vlastního návrhu, čímž vůz nejen snížil, ale zároveň přitvrdil, jak bylo potřeba.

Stejně jako pružiny i stabilizátory pocházely z katalogu ipd / TME pro model 740. Ovšem na zadek musela firma vyrobit tři kusy zcela unikátního stabilizátoru. Každý vůz byl vybaven 16“ pětipaprskovými koly od Borbetu, které postrádají agresivní design a zachovávají jemnost exteriéru. Nic nenasvědčuje tomu, že byste od těchto aut měli čekat víc, než od standardní 960. A v tom je právě ten vtip, účelem je potenciál tohoto vozu utajit do poslední chvíle a bavit se tím, že se majitelé sportovních vozů můžou vzteknout, ale ten zatracený rodinný kombík ne a nedojedou.

Interiér zůstal sériový, jedinou pochopitelnou změnou je řadicí páka, která byla vybrána z nabídky Momo tak, aby ladila se zbytkem auta. Jakmile byla všechna Volva 960 SV8 hotová, putovala ke svým šťastným majitelům. Jedině Warburg nechal vyměnit pružiny zpět na sériové, protože pohyb po mizerných Manhattanských silnicích na přitvrzeném podvozku připomínal očistec. Další změna se udála na Newmanově autě, který přes svou spokojenost viděl další možnost vyladění motorového managementu k dokonalosti. Technik pak měl možnost strávit v autě delší čas a chip upravit. Není jasné, zda byly aktualizovány i ostatní dva vozy.

Podle všeho Newman i Lettermana svá auta dosud vlastní, ale modré Warburgovo již majitele změnilo několikrát. Současným majitelem by měl být Brad Purfeerst z Pennsylvanie, který jej používal ke stíhání svých kamarádů na motorkách. Doplnil také lepší chladič, protože 960 SV8 měla tendenci k přehřívání. Jinak je vše, až na drobné estetické zásahy a přeložení palivového vedení dálo od výfuku, původní. Skláníme se před takovým nádherným kouskem, který nemá potřebu dávat své svaly na odiv, ale kdykoli je schopen ukázat svůj potenciál v akci.

zdroj: Swedespeed.com & internet

Tento článek najdete také na www.tuning.cz.

Tomáš Němec