Pokračování Honzova vyprávění o cestě do Švédska na VROM (Volvo Randezvous for Owners and Members) u příležitosti osmdesátých narozenin VOLVA.

Čtvrtek

Po pozdní snídani se jedeme podívat do blízkého městečka Lilla Edet kde na trhu nakupujeme nějaké zbytečnosti rovněž tak jako v přilehlém bazaru. Konečně máme čas fotit i nějaké dvojky pro Joja . Navštěvujeme i obchod Systembolaget kde dostanete koupit veškerý chlast včetně piva silnějšího jak 3,5%, pochopitelně za přijatelné ceny. Plechovka piva zde vyjde na 11 SK což při přepočtu vychází asi jako v Rakousku nebo Německu. Pokračujeme na Trollhättan odkud po krátké procházce pokračujeme k největšímu švédskému jezeru Vänen na jehož břehu leží Vänersborg. Procházka po pobřeží kde se místní obyvatelstvo koupe jak někde v „Jugošce“. Zkoušíme prstíkem vodu a zjišťujeme že to není až tak hrozné. Odhadem kolem 21 stupňů. Podřeží je mělké a místy uprostřed vody stojí na kamenech děcka a vesele dovádějí. Fotíme parkovou úpravu s jezírky osázené červenými lekníny a vodotrysky, několik veteránů a první pojízdné Volvo PV444. Vracíme se přes Uddevallu. Celkem stokilometrový výlet se povedl a je završen dobrou večeří s následným piknikem.

Pátek

V pátek dopoledne jedeme do nákupního střediska THORP na nákup vzorků místních pochutin a nezbytných losopotvor. K obědu se podává rozpečené uzené koleno a uzená roláda s opékanými bramborami na cibulce, jako příloha zeleninový salát. Je to první oběd který konzumujeme uvnitř bungalovu protože venku dost hustě prší. Je to prví déšť od našeho příjezdu a taky byl poslední, až na ten který nás zastihl při návratu domů, ale o tom až později. K večeru, když ustal déšť přijíždí Tomáš a jedeme k Marrovi. Ten byl ve středu na vrakovišti vzdáleném asi tři sta kilometrů a musíme zkontrolovat co ulovil. Celkem spokojenost. Popíjíme kávu a ti co mohou i pivko, domlouváme se na poslední den pobytu a na vyvrcholení celé cesty. Zítra je VROM. Dnes už byla na programu prohlídka výrobního závodu v Uddevalle který jsme bohužel prošvihli už dávno před odjezdem, byla nutná registrace po internetu a pro omezený počet návštěvníků byla akce rozebraná někdy v květnu.
Jedeme k sobě a začínáme balit. Dopíjíme nadbytečné pivo, zbývajících šest kousků necháváme v prázdné lednici jako pozornost domácímu.

Sobota

Ráno nakládáme auta, uklízíme bungalov a před devátou hurá do Uddevally na VROM. Po včerejší cestě k Marrovi mám auto až pod okna od bahna, ještě štěstí že myčka nefunguje, základní mytí stojí 110 Sk a to by se mi asi nechtělo, beru kýbl vody a v prostoru pro mytí objíždím auto košťátkem a oplachuji několika kýbly vody. Nikdo nic nenamítá. Na parkovišti stojí podivná dvojice aut P1800 S a V850 T5R , vyndáváme foťáky a cvakají spouště, předpokládáme že na parkovišti by mohly být další zajímavé kousky a tak nasedám s Jirkou do auta a křižujeme parkoviště o rozloze tří Václaváků. Na jednom konci lovíme V940 V8, několik zachovalých dvojek, jinak nic moc. Když dorazí Marra odjíždíme na seřadiště kde startuje po jedenácté VROM ralye. Na parkovišti nás čeká první a asi poslední 262C Bertone, je ve stejném provedení jako má Tomáš a první P1800 ES. Přihlašujeme se, dostáváme startovní čísla a itinerář na cestu, tady by se asi vyřádil Travex s Tnemcem. Pořadatelé si nás zapisují na zvláštní list s nadpisem CZ. Dostávají každý jedny Svijany a vizitku Volvoklubu. Trasa do Göeteborgu vzdáleného asi 80 kilometrů po dálnici je plánována po místních komunikacích a délka se protahuje na 160 km. Vyjíždíme v poledne. Trasa i itinerář jsou vypracované precizně a tak poznáváme i jinou část švédské krajiny. Cesta vede po okresních silnicích velmi dobré kvality a někdy přesahují šířku 15ti metrů, ale jsou i úseky na dvě auta. Oklikou se dostáváme až do kempu Backamo vedle kterého jsme týden bydleli a kde probíhal i sraz amerik. Byl to bývalí výcvikový tábor švédské armády a od roku 1991 slouží jako auto camp a je to největší zařízení na západní straně Švédska pro pořádání různých srazů autoklubů. Půlhodinová pauzička je využita k focení a občerstvení

V půl druhé se vydáváme na další cestu která nás dovede až k přívozu přes řeku nedaleko cílového místa. Převoz je zdarma a je realizovaný středně velkým pontonem pohybující se na laně. Před čtvrtou hodinou již parkujeme v Arendalu u Volvo muzea v areálu závodu Torslanda. Je otevřeno jen do čtyř a tak neprodleně vstupujeme dovnitř, za námi se již dveře zavírají. Vstupné je maličkost 30SK na osobu, jsme trochu omezeni časem ale přesto máme dostatek prostoru si prohlédnout jak historickou část expozice, prototypy, nákladní vozy, lodní motory a různé studie. Nakupujeme trika, čepičky, pásky, klíčenky,odznaky a jiné zbytečnosti, hlavně že je na tom logo VOLVO. Přejíždíme na parkoviště kde se již rozbíhá burza s náhradními díly. Koukáme po věcech které by se nám mohli hodit. Někdo byl úspěšný a našel co potřeboval. Tady bych chtěl poděkovat Marrovi a Katty za rady k dílům jestli je to ono a jestli to bude pasovat. Zbývá ještě něco švédské měny a tak společně oddělujeme nezbytnou hotovost na zpáteční cestu, zbytek se nekompromisně přesouvá do peněženek prodávajících. Dělám si radost a vybírám si modýlek amazona v měřítku1:18, přesněji P121 „Polis“ cena přiměřená, za stejnou cenu lze ve Švédsku koupit čtrnáct velkých baget. Na parkovišti stojí nepřeberné množství vozů, 164, 262C, 142, amazon cabrio, Buckel pickup, amazon kombi s přívěsem ze stejného auta, 242 ralye a mnoho dalších. A tak fotíme a fotíme. K sedmé hodině se scházíme u aut, lehce posvačíme a vydáváme se na cestu. Před nájezdem na dálnici ještě tankujeme, nafta je tu levnější než u většiny pump v Čechách, v přepočtu 27,9 Kč a to nevyužít se skoro prázdnými nádržemi by byl hřích.

Cestou před Malmö nás zastihuje přímo ukázková průtrž mračen, stěrače sotva stíhají na plný výkon a tak se posunujeme rychlostí kolem čtyřicítky, vrcholem je zaplavená dálnice která už ale byla označená, a tak projíždíme hezky jako husy pěkně za sebou asi dvaceti centimetry vody. Před opuštěním Švédska Katty ještě jednou tankuje svého Juniora neboť menší nádrž a vyšší spotřeba než u našich aut, by v  nočním Dánsku mohla způsobit problémy s hledáním otevřené pumpy. Další cesta již probíhala v pohodě a tak jsme v neděli v poledne dorazili do Prahy. Tady jsme rozdělili věci a po pohoštění u Zdenka jedeme domů.

Kdo nebyl, zaváhal. Honza

Najel jsem celkem 3888 km při průměrné spotřebě 6,88 litrů, za naftu jsem dal celkem 8140 Kč, nejlevnější jsem tankoval v Č.Budějovicích za 27 Kč a nejdražší ve Švédsku za 33,18 v Německu byla cena kolem 32,80 , poplatek za trajekt a most byl 180€ =5058 pro oba směry, ve Švédsku jeden most za 2×23 SK = 142 Kč v Norsku vjezd do Osla 20 NOK= 71 Kč, parkoviště 144 NOK = 512 Kč, ubytování 1000Sk =3100 Kč, což je 17023 Kč pro dvoučlennou rodinu a jedno auto. V našem případě to vyšlo asi na 12000 Kč na jednu rodinu. V těchto částkách není zahrnuto stravování a pití.

Závěrem doporučuji takovou cestu uskutečnit, již teď uvažujeme o tom si to za dva roky zopakovat, ale již na dva týdny a dál na sever.

K zamyšlení …

V Dánsku, Švédsku a i v Norsku je rychlost na dálnici omezena na 110 km/h. Jen kousek mezi Malmö a Göteborgem je 120km/h.
Jízda je velmi plynulá a na 99% ujedete 100 km za hodinu což se vám většinou v Čechách nepovede ani při stotřiceti. Na ostatních silnicích je ve Švédsku 70km/hod. výjimečně 90 km/h. řidiči se navzájem respektují a umožňují vyjetí odkudkoliv a řazení do proudů. Za celou dobu jsem neviděl policejní auto v barvách policie. Jednou stála na dálnici černá audina blikající za všemi okny a kasírujícího nějakého závodníka. Ty jsem potkal dva a jeli stejně jen tak kolem stotřiceti. Asi to bude drahej špás. Bouračku jsme neviděli žádnou. Tak nevím, čím to bude.
Doporučoval bych všechny závodníky z českých silnic přesunout do Švédska na léčení.

Jan Dvořák