Vzhledem k tomu, že v zimním a předjarním období je srazů pomálu uvítali jsme Driverův nápad uspořádat v pořadí již III. Volvozabíjačku. Pro akci vybral vyzkoušené Loutí nedaleko Slapské přehrady v termínu 25.2. až 27.2.2011.

Po zveřejnění akce na foru se projevila česká povaha a „velké oči“. Přihlásilo se kolem padesáti zájemců, kteří začali z různých důvodů odpadávat. Ovšem skalní příznivci srazů nezklamali. Už od ledna se věnovali otužování, své pracovní povinnosti odsunuli na vedlejší kolej a v pátek dorazili v plném počtu.

Zahřívací kolo jsme zahájili přivítacím kolečkem různých destilátků. Radkův večeřový gulášek ala bizon byl pohlazením na dobrou noc.

Od časných ranních hodin probíhal cvrkot v kuchyni, aby k snídani byl nachystán tradiční smažený mozeček s vejcem, pro bezmozky jen smažená vejce. Zatímco Radek s taťkou (řeznickým mistrem) a Janinou nevylezli pomalu celý den z kuchyně, zbytek účastníků se věnoval jiným aktivitám, jako jsou procházky, zkušební jízdy s V60 od Auto Hase nebo jen tak kibicování. V kuchyni tou dobou bublal ovárek, který se nabízel k obědu s křenem nebo vejmrdou. Někteří přežraní volvopříznivci se odvalili na pokoje k zažití, ovšem udělali chybu, neboť tou dobou probíhal nášup v podobě zabíjačkového guláše. Ale co? To nejlepší nás stejně teprve čekalo.

Účastníci soutěže o nejlepší sladký zákusek odevzdali své výrobky k hodnocení. Začalo aranžmá rautového stolu, tedy několika stolů. Kromě zabíjačkových produktů nechybělo tradiční taťkovo šunkové selátko. O příjemnou změnu chutí se postarali talíře plné ovoce a čokoládová fontána, která byla fontánou jen do té doby než jeden nejmenovaný volvař pro spestření chuti dolil fontánku rumem. Ta okmžitě zatvrdla. Nebudu jmenovat, účastníci ví.

Součástí srazu byla též soutěž o nejlepší masku. Rozhodování nebylo vůbec jednoduché. Vzhledem ke komornosti srazu byli jedinými soutěžícími rodina Michnova, ale těch je zase hodně, takže jsme o nic nepřišli. Například Michna v masce Viléma Tella s nahou prdelí byl okouzlující. Dobrou náladu v sále nám umocnila dechová kapela Náladička, která nám náladičku opravdu pozvedla. Učitelka hudby Pecka Medvědová se snažila ťukáním propiskou do stolu zachytit jakýsi rytmus, ale marně. Všichni se velmi dobře bavili a jedli, pili, hodovali…

Ráno nás čekala horká prdelačka k snídani. Ještě dopolední posezení s hodnocením dne předchozího a pak pomalu domů.

Tímto chceme poděkovat organizátorům Radkovi, Janině, taťkovi a dalším, kteří se starali celý víkend o naše blaho. Díky!!!

Jana N..-Blondýna