Na podzim roku 1974 byla přestavena nová modelová řada 200 nahrazující starší modely 140/160

Nové modely byly také svým předchůdcům velmi podobné, avšak technicky vycházely z prototypu VESC – Volvo Experimental Safety Car, který byl představen veřejnosti v roce 1972. Nová řada obdržela do vínku nový motor B21, modifikovanou tuhou zadní nápravu pocházející z modelu 140, zavěšení předních kol typu McPherson, přepracované brzdy a mnoho dalších drobných vylepšení. Pro model 240 byl použit motor B21 o obsahu 2127 ccm který poskytoval v karburátorové verzi 97 HP a ve verzi s jednobodovým vstřikováním 123 HP. Pro model 260 byl použit nový motor vyvinutý ve spolupráci s automobilkami Peugeot a Renault – vidlicový šestiválec B27E o celkovém obsahu 2664 ccm a výkonu 140 HP. Model 240 byl nabízen v šesti stupních výbavy, z nichž nejvyšší – 244GL měla kožené čalounění a motor s jednobodovým vstřikováním. U verze 264GL existoval výběr z koženého nebo semišového čalounění a ve výbavě se dále nacházela třeba elektricky ovládaná okna. U nejvyšších verzí byl standartně montován posilovač řízení.

Na podzim roku 1975 byly představeny modely pro nadcházející rok s drobnými úpravami. Do modelů 264DL a 265Dl estate byla montována karburátorová verze motoru B27 s výkonem 125 HP. Byla rozšířena nabídka převodovek, motor B21A obdržel nový vačkový hřídel, čímž se zvýšil výkon na 100 HP a z nabídky byl stažen motor B20A pro neschopnost splnit emisní limity.

V roce 1977 Volvo oslavilo padesát let od založení automobilky a pro tuto příležitost byla nabízena limitovaná série modelu 244Dl „anniversary“ (výroční) Tato verze byla vyvedena ve stříbrném metalickém laku s černými a zlatými dekorativními proužky a semišovým čalouněním. Kastlík u spolujezdce byl ozdoben kovovou destičkou s textem “ Volvo 1927-1977″
Volvo získalo ve Velké Británii ocenění za bezpečnost automobilů a v USA posloužily vozy 240 jako etalon pro určení směrnic budoucího testování bezpečnosti automobilů.

V březnu roku 1977 byl na ženevském autosalonu představen nový vůz – Volvo 262. Karoserii pro něj vyrobila firma Bertone.
Byl zaměřen na exkluzivní trhy, čemuž odpovídala i výbava a vzhled – ze začátku se dal pořídit pouze ve stříbrné metalíze s černou střechou, později se nabídka rozšířila. Do výbavy patřilo čalounění z pravé kůže, obložení dveřních panelů dřevem, tónovaná skla, elektricky ovládaná zrcátka a boční okna, vyhřívané přední sedačky, posilovač řízení, klimatizace, hliníková kola a další. Celkem bylo vyrobeno 6622 kusů tohoto nádherného vozu, z nichž ještě velká část brázdí silnice a několik kusů (osobně vím o dvou) se pohybuje i u nás

Roku 1978 byl nepatrně upraven design 262, hlavně na přední části. Objevil se model 242GT, „sportovní“ dvoudveřová verze s nadstandartní výbavou ( opět disky z lehké slitiny, přední mlhovky, tvrdší odpružení, čtyřrychlostní převodovka + OD)
O rok později byl představen motor D24, šestiválcový atmosférický diesel o obsahu 2383 ccm a výkonu 82 HP. Tento motor byl poměrně oblíben v Evropě a USA ale jak praví jeden známý odpůrce dieselů – nafta patří do kamen 🙂 Nenechte se ale zmýlit, tento motor mám ve svém autě, znám jeho nevýhody a slabiny, také bych raději benzín ale pokud je ještě v dobré kondici, je ve volvu dobře použitelný.

V roce 1980 byla nabídka automobilů rozšířena o další verzi – model 244GLT buď s motorem B23Ea nebo V6 B27E v provedení sedan, verze kombi – 245GLT – byla jen motorem V6 B27E. Jako další bylo představeno Volvo 240 Turbo s motorem B21ET o výkonu 155 HP. Toto je dodnes jedno z nejzajímavějších provedení modelu 240, je to vůz který nevypadá ale velmi dobře jede.
Na konci roku volvo představilo modely pro následující rok, na kterých se událo velmi mnoho změn, hlavně na exteriéru. 240tka obdržela například menší plastové nárazníky (na rozdíl od původních mohutných hliníkových), přepracované reflektory, jiný přední spojler a další. Interiér obdržel novou palubní desku a několik změn se odehrálo i v motorovém prostoru – do verze GL byl nyní montován motor B23A s výkonem 112 HP, do verze GLE motor B21E a do verze GLT motor B23E s výkonem sníženým na 136 HP.

Další roky už jen stručně

1983 – model 240 byl upraven – dostal kapotu a masku z modelu 260, motor B23A byl montován s novou pětirychlostní převodovkou, v nabídce motorů byly B21A, B23A, B23E, D24 a B28

1984 – rozšířena nabídka převodovek o automatickou převodovku AW71 z modelu 760

1985 – představeny motory s nízkým třením – nové označení např. B230, do nabídky přidán motor B200, byla ukončena výroba modelu 260

1986 – Počet všech vyrobených 240tek překročil 2 000 000, byl proveden další facelift – jiná kapota ( lidově kratší čumák) a maska, nová vnější zpětná zrcátka.

V následujících letech už byly na voze prováděny už pouze drobné úpravy – jako například třetí brzdové světlo, hlavové opěrky na zadních sedadlech, modifikace motorů, přidání třícestného řízeného katalyzátoru atd. Až do ukončení výroby se toho už moc nezměnilo, poslední roky se vyrábělo už pouze provedení kombi. Celkem bylo vyrobeno přes 2 800 000 kusů vozu z modelové řady 240.
Poslední vůz – Volvo 240 Polar opustilo výrobní linku v roce 1993. Ten se dnes nachází ve Volvo muzeu v Göteborgu. Spolu s ním skončila devatenáct let trvající epocha výroby jednoho z vůbec nejlepších aut ve své třídě a důkazem umění tvůrců tohoto jedinečného automobilu jsou dodnes tisíce spokojených vlastníků a obdivovatelů po celém světě. Všem těm, kteří se na návrhu, vývoji a výrobě modelu 240 podíleli skládám hlubokou poklonu a děkuji za to, že jste 240tku vyrobili takovou, jaká je.

Ondřej Hrubý