Je pátek odpoledne, horké léto roku 2009 a já už se těším, jak si zajezdím s otevřenou střechou, neb víkend s novou C70 se kvapem přiblížil. Přebírám vozidlo od prodejce Auto Palace, Brno a nechávám se poučit novinkami a bezpečnostními prvky, které tento vůz nabízí.

Kromě systému stability DSTC, aktivního brzdového systému EBL, Bi-Xenonových světlometů, ABS s EBA, systému hlavových airbagů WHIPS, SIPS, tradičních dvoustupňových předních a bočních airbagů, couvacích senzorů, zatmavujícího se zpětného zrcátka, dešťového senzoru atd., vůz má ještě spoustu dalších vychytávek které běžně patří k Volvu jež mnoho let. Třeba palubní počítač, elektrická okna a zrcátka, litá kola, automatická klimatizace, kvalitní audio aparatura a další.

U C70 je možné samozřejmě získat i další prvky výbavy jako je systém vidění „mrtvého úhlu“ BLIS, navigace, rádio s Bluetooth a GSM telefonem, nebo elektricky ovládaná sedadla s pamětí pro 3 polohy.

Sedím ve vyhřátém autě, vstřebávám informace o pojištění, cenách a motorizacích. Jsem nadšen, že se mi povedla akce Volvo na víkend, za účelem testování C70 a porovnání vlastností s o třicet let starším kupé 262C. Lehké zklamání je, že pro mne mají  „jen“ nejslabší 100kw (136 koní) motor 2,0 diesel a tak tiše fandím své historické 262C s benzínovým 2,7l / 109kw, že v tomto souboji nebude tak úplně ztracena. Dalším pozastavením je systém otvírání střechy. „Nezkoušejte to mockrát za sebou. Tak dvakrát, třikrát. Víte, v té hydraulice jsou senzory, které systém vypnou, pokud se hydraulika příliš zahřeje a budete muset volat k nám do servisu“, klade mi na srdce prodejce.  To mně trochu vylekalo. S šestistupňovým manuálem jedu poprvé a tak startuji, pouštím klimu a hurá domů.
Volvo C70

První dojmy z vozu jsou překvapivě dobré. Auto díky nízko profilovým gumám sedí jako přibité, „Fordův“motor zabírá překvapivé dobře a není hlučný. Sedadla příjemná a díky „šestikvaltu“ není ani chvilková 160km/h na dálnici problém. Nejvíc jsem překvapen, že i se sundanou střechou je krásně ticho. Slyšíte každé slovo spolujezdce a rádio nemusí kdovíjak řvát. To není, jak když si v autě stáhnete okýnka, nebo šíbr, rádio „na plný prdy“ a hurá na dálnici. Z negativních dojmů pociťuji zejména krátkou loketní opěrku, která sotva na loket dosáhne, i přes obrovskou tuhost karoserie nezvyklé zavlnění auta se sundanou střechou a ne úplně pohodlná jízda na horších silnicích, kde je cítit každý kamínek. Parkuji na dvoře pomocí couvacích senzorů a nemůžu se dočkat soboty.

Ráno se s manželkou chystáme na focení a testovací jízdy s C70. Vezeme s sebou krabici s tiskárnou jako dárek pro tchána a máme problém. Krabice není kam dát! C70 má po složení střechy v kufru už tak málo místa, že na objemnější věci můžete napomenout. Takže pokud se chystáte třeba na golf, zapomeňte na to, že pojedete bez střechy. Krabici tedy ukládáme na zadní sedadlo, kde kapsami protihlukové clony můžeme uložit náklad. Samozřejmě jen takový, aby nám neruplo v zádech a abychom neušpinili krásné, sportovně tvarované, bílé, kožené sedačky.

Auto jede jako vítr a zastavujeme na Slavkovském bojišti na místě, odkud Napoleon řídil bitvu – na Žuráni. Další zastávka je plánována na Golfu za Slavkovským zámkem. Zde opět vzniká celá kolekce fotografií „naší“ nové C70. Večerní focení se pak odehrává v centru historického města Znojmo. Je teplá letní noc a projíždíme městem plného festivalové zábavy, kejklířů a historické hudby v otevřeném kabrioletu. Celou cestu domů pak pomocí topení, či klimatizace udržuje C70 teplotu uvnitř vozu dle požadavku, neboť automobil má samozřejmě dvou zónovou automatickou klimatizaci. Průběh cesty nerušeně vychutnáváme večerní vysílání rádia ve vysoké kvalitě systému Volvo Premium sound od společnosti Dynaudio s 14 reproduktorů. Tento systém ozvučení byl navrhnut speciálně pro novou C70 a musím uznat, že se povedl.

Je slunná neděle, která přímo vybízí k projížďce kabrioletem. Toto potěšení ovšem dnes přenechávám své ženě a sám sedlám svou osvědčenou třicátnici – Volvo 262C. Společně se znovu vracíme na Slavkovské bojiště, kde nás čeká focení u Mohyly míru, symbolu padlých vojáků v Bitvě u Slavkova 1805. Přijíždíme k mohyle a sháním někoho kompetentního, kdo by nám umožnil vjezd před mohylu, protože je mi jasné, že by nás ihned po instalaci vozidel hnala bezpečnostní služba pryč. Ale jak to tak bývá, kdo se moc ptá, moc se dozví, takže jsme se dozvěděli, že z důvodů ochranné známky je potřeba mít povolení podložené písemnou žádostí a tak nakonec fotíme na přilehlém poli. A proč to všechno? Porovnat oba coupé a ověřit si 30 let vývoje automobilky. Takže…

Nové auto C70 působí bezpečně, jede svižně, s dostatečným výkonem. Drží na silnici pevně a jízda s ním je příjemná. S motorem T5 je samozřejmě sportovnější svezení, ale na výlety by nejslabší diesel dostatečně stačil. Navíc motor jede velmi úsporně. 650km – 620kč, při ceně 25,50 kč/l nafty. Auto má délku přes 4,5metru a příjemně mě překvapilo, že i na zadní sedadla  se vejde dospělý chlap, aniž by nějak trpěl nedostatkem místa. Za volantem je posaz příjemný, ale nohy si nenatáhnete.

Nevýhodou podle mě je nutnost zastavení při skládání střechy (což sice chápu kvůli náporu větru, ale na dálnici bych přívalový liják chytnout nechtěl) a možnost přehřátí hydrauliky při častějším skládání střechy. Dále bych z nedostatků vytknul zejména krátkou loketní opěrku uprostřed, která je spíše designovým, než účelovým prvkem, protože málokterý loket na ni vskutku dosáhne, navíc je dost tvrdá, takže se o pohodlí nedá moc mluvit. Auto bez střechy se i přes svoji robustnost boků karoserie na nerovnostech kroutí, ale to je asi otázka zvyku. Osobně bych viděl raději na zádi vozu také výsuvnou anténu, protože ta co tam je přímo vybízí zloděje, či pobudy k jejímu poškození, či odcizení a v myčce musí být, počítám, též demontovaná. A posledním „nedostatkem“ je až  přepečlivý trend nízko profilových pneumatik, kde cítíte opravdu každý kamínek a „vymést“ kanál, či díru na silnici, nebo přejet v noci veverku, či zajíce „sebevraha“ se rovná takřka katastrofickému scénáři, že vám upadlo nejmíň půl auta.

262C je šestiválcový benzínový 2,7l motor v Bertoneho karoserii na podvozku modelu Volvo 200. Vyráběl se v letech 1977-1981 v počtu 6622 kusů. Bylo to luxusní kupé s maximální výbavou, takže zde kromě koženého interiéru např. tempovat, posilovač řízení, okna a zrcátka v elektrice, klimatizaci, centrální zamykání atd. Ač jsou oba vozy jedné značky, otočení filozofie prodejnosti je zde dostatečně patrná. Kterému výrobci by dnes stačilo za 5 let prodat jen 5000ks modelu? A zatímco tedy „tank“ 262 se zadním náhonem, který čerpá z 2,7 litrového šestiválce dostatek síly, nikoli však svěžesti se nekompromisně valí krajinou, C70 za ním ladně a v pohodě vlaje. Zatímco u 262 stačí přišlápnout plyn, auto zaburácí, v automatu škubne a jedeme, C70 musíte každou chvilku řadit. Je jasné, že 30 let vývoje muselo přinést své ovoce zejména v podobě bezpečnostních prvků a elektronických stabilizačních novinek. Přesto mám úctu před konstruktéry klasických modelů Volvo, kteří zvládli bezpečná a pohodlná auta bez jakýkoli počítačů a řídících jednotek (motor B27E je mechanický vstřik paliva). Ano, auto 262 je sice tank, který si vezme 13 litrů na 100 km, který má jen třístupňový automat a deformační zóny se měří tloušťkou plechu a délkou karoserie před řidičem, ale ani po téhle době neopustilo svou eleganci italského designu, švédské kvality a německých elektrických dílů Bosch. V 262 si oba lidé sedící vepředu pohodlně natáhnou nohy, když rychlost jejich vozu řídí tempovat a pokud máte manuální čtyřrychlostní převodovku s overdriverem (tedy elektricky řazeným rychloběhem), nejsou ani pro tento vůz vyšší rychlosti problém. Prostě 262, i když má italský kabát, švédský podvozek a francouzské srdce (motor PRV – koprodukce Peugeot, Renault, Volvo), je Volvo jak má být a nikdy nikdo nezpochybňuje jeho švédský původ, zatímco z C70 osobně cítím světovou automobilovou globalizaci v čele s Fordovými závody (podvozek, popř. motor 2,0d – Ford Focus) i když si naštěstí zdařile drží svou image severského designu jak z venku , tak uvnitř vozu..

Dnes naštěstí model 262C není autem na denní ježdění a tak případný zájemce nemusí řešit dilema, jak naložit se svými penězi. Takže pokud vás Coupé-Cabrio Volvo C70 zaujalo, směle do toho.

Je pondělí ráno a já s díky vracím testovací vůz C70 prodekci AUTO PALACE s.r.o. Brno, na Řípskou 22 v Brně, děkuji za krásný víkend a těším se zase někdy na test jiného severského stroje.

Volvo C70 r.v. 2008, Coupé-Cabrio

2,0 D – 100kw/ 4000ot-min, čtyřválcový naftový turbo motor Common-Rail

kroutící moment: 320 Nm / 2000 ot-min, 0-100km/h – 11,0sec, spotřeba: 8,2/4,9/6,1, nejvyšší rychlost: 205 km/h, šestistupňová manuální převodovka,

nejvyšší rychlost: 205 km/h, kola: Mirzam 8,0X18‘‘, pneu: 235/40 R18 obsah nádrže 52 l, emise: Euro 4

délka: 4582, šířka: 2025, výška: 1400, rozvor: 2640

Ostatní možnosti motorizace:

T5 – benzínový pětiválec turbo 2,5 litr,169 KW, 0-100km/h 7,6,

2,4i – benzínový pětiválec 2,4 litr, 125 KW, 0-100km/h 9,1

2,4  – benzínový pětiválec 2,4 litr, 103 KW, 0-100km/h 11,0

D5 – naftový pětiválec 2,4 litr Common rail, 132KW, 0-100km/h 9,0

Volvo 262C 1977 – 1981

Motor: benzínový šestiválec PRV 2,7 (2,8) litru, 103 / 109 KW, tří rychlostní automatická převodovka / čtyřstupňová manuální převodovka s rychloběhem, spotřeba se oficiálně neudává (cca 15l/100 km BA 96), nejvyšší rychlost se neudává. Kola: Dodona 5,1/2J x14, 185/70 R14, pohotovostní hmotnost 1420kg ,celková hmotnost 1900kg, délka:4878mm, šířka: 1707mm, výška: 1370mm, rozvor: 2650mm

Autor: pekelník