V roce 1968 bohatém na změny a nové položky v řadě 100 vznikl na základě karosérie modelu 144 nový vůz. Dostal označení 164.

Kabina vozu a nosná struktura je z ocelových plechů o tloušťce 1,4 mm. Podvozek je převzat z řady 100 (přední kola zavěšena na příčných ramenech, zadní náprava pevná s dvojitými podélnými rameny a jedním příčníkem.) Kotoučové brzdy s dvouokruhovým posilovačem jsou na všech kolech.

Již podle čísla je jasné, že tento model poháněl šestiválcový motor. Jednalo se motor B30 o výkonu 130koní při 5000ot/min, který vznikl modifikací motoru B20. Motory mají stejný zdvih – 80mm, stejné vrtání – 88,9mm, kompresní poměr 9,2. Klikový hřídel sedmkrát uložen. O přísun paliva se starají dva karburátory Zenith-Stromberg s
regulovaným předehříváním vstupujícího vzduchu. Ten se přivádí jak od masky chladiče tak z
motorového prostoru, termostat je nastaven 30st Celsia a ovládá směšovač (šoupě) v místě, kde se oba vstupy stýkají. Při studeném motoru je nasáván ohřátý vzduch a sytič je potřeba kratší dobu.

Automobil má oddělené větrání pro přední a zadní sedadla a to včetně oddělené regulace. Opěradla lze nastavit na lůžkovou úpravu. Sedadlo vedle řidiče lze otočit proti směru jízdy. Zadní okno má vyhřívání.

Diky tomu, že byl tento motor objemnější, muselo se přepracovat motorové lože a tím ze změnila i celá přední část vozu a rozvor kol. Rozvor náprav u 140 byl 2620mm a pro řadový šestiválec B30 byl rozvor u verze 164 prodloužen na 2720mm Díky tomuto motoru měl model 164, prezentovaný jako vlajková luxusní loď automobilky Volvo, slušné jízdní vlastnosti. Protože motor vybavený karburátorem měl přeci jenom trochu větší spotřebu, musel být karburátor nahrazen přímým vstřikováním paliva, které snížilo spotřebu, a přitom zvýšilo výkon až na 175koní.

Model 164 byl vyráběn o rok déle než ostatní modely řady 100, která byla nahrazena v roce 1975 novou modelovou řadou 200.

Zajímavost na závěr. Vůz má na sacím potrubí výměník tepla (6). Tím prochází směs (1) při nižších otáčkách a nižším zatížení. Cesta je řízena soustavou klapek (3 a 4). Ty při vyšším zatížení výměník z okruhu vyřadí. Výfukové plyny pak výměník (2) ohřívají a tak se dosahuje lepšího odpaření paliva a jeho rovnoměrnější rozdělení do válců.

Jaroslav Osten