Vrcholná motorizace sedanu střední třídy S60 slibuje papírově mnohé. Měl jsem možnost tohoto zlatavého krasavce s pískovým měkce koženým interiérem a sexy dvoubarevnými tapecíry vyzkoušet na vlastní kůži.

Standardem u Volva jsou příkladně pohodlné sedačky a bezchybná ergonomie. Design interiéru se středovou konzolou natočenou k řidiči se mi prostě líbí a pohodlí ve všech směrech netřeba zmiňovat. Chybí tu však možnost odložit si PET láhev. Proč to zmiňuji? Před nedávnem jsem jel VW Foxem (takový ten přerostlý angličák) a i ten měl v kapsách dveří místo stvořené právě pro tento účel. A trend je to správný. Pokud mohu soudit ze své zkušenosti, tak odkládací místa na pohárky využiji během každé cesty tak maximálně 1x po dobu 10 minut, než vypiji kafe. Na druhou stranu z PET flašky piji prakticky neustále a její umístění za předními sedačkami není zrovna optimální a v případě přepravy více osob už je zcela nepoužitelné.

Zpět k hlavnímu tématu. Motor T5, zážehový 2,5l přeplňovaný pětiválec, slibuje mnoho zábavy se svými 260 koňmi. Když si vezmu, kolik legrace a adrenalinu dokázalo vyplavit do žil 220k Mondeo ST220… Jenže tohle je Volvo a to má v popisu práce klid a bezpečí, nikoli bláznění a vášeň, nebude to problém? Je. A hned vysvětlím proč. Celé Volvo S60 je nastaveno na svižnou, ale nezáludnou a bezpečnou jízdu. A je to předokolka. Máme-li už v základu nedotáčivé auto, které navíc musí řízenými koly přenést na silnici 260 koní, je to potíž. To je však teorie, která nemusí být pravdou.

Ověření této teorie a její případné vyvrácení lze provést jedině na klikaté okresce, v našem případě navíc s pouze průměrným povrchem. Přijíždím k první zatáčce, doposud zařazená čtyřka bleskem uvolňuje místo trojce a dvojce a jedeme! Zatím jen na čtvrt plynu, abych se seznámil se chováním auta. Na následující rovince je ihned jasné, že zátah motoru je opravdu mimořádný. Zrychlení v přímce nemá chybu, jakkoli nerovnosti či nečistota mají za příčinu okamžité omezení trakce. Brzdy jsou výtečně dávkovatelné a perfektně účinné. Brzdový asistent, který zabere při panickém brždění je dobře nastaven a ku prospěchu věci, jak jsem se mohl přesvědčit v jedné špatně odhadnuté zatáčce. Přišla rychleji a byla prudší, než se zdálo a Volvo v tomto okamžiku muselo v kooperaci se mnou vydat hodně ze svého umění. Dokázal jsem se udržet ve svém pruhu a stálo to méně nervů, než bych čekal (po zkušenostech s jinými vozy). V krizi se tedy S60 perfektně osvědčila. Pokud ale čekáte, že jízda s 260k autem bude řidičsky zábavná, musím vás zklamat.

Volvo nedokáže, ačkoliv bych spíše řekl nechce, zkombinovat absolutně bezpečné jízdní vlastnosti se zábavou, kdy by si řidič mohl užít, zablbnout si. Taková jízda je totiž nevyhnutelně vyžaduje používat stejné atributy řízení, které jsou v rukou nezkušeného řidiče poměrně drastickou chybou, jež může skončit bouračkou. Mluvím o věcech, jako je prudké ubrání plynu v zatáčce, brždění za účelem rozhození vozu, nadhazování vozu do zatáčky, vše s účelem prostřelit ji rychleji, než je to možné při standardním průjezdu. Mondeo ST tohle umí na jedničku, S60 nikoli. Veškeré tyto řidičské instrumenty jsou odfiltrovány a eliminovány (i s ohledem na poněkud letargicky reagující stabilizační systém DSTC) ve jménu hesla: „Lepší je krizové situaci zabránit, než ji pak řešit.“

A víte co? Je to dobře, tohle je totiž „Volvo“ tak, jak jej vnímám, škoda jen, že marketingové důvody nutí automobilku mluvit o S60 T5 jako o sportovním sedanu. Je totiž vším, jen ne tímhle. Těch 260 koní je zde použito jako prvek bezpečnostní, který vám umožní jedním šlápnutím na plyn zmizet z nebezpečné situace. Druhým smyslem je mít v jakékoli rychlosti vždy dostatek výkonu. Je jedno jestli jedete 100 km/h nebo 200 km/h, T5 má stále síly dost až do maximálních 260 km/h, kterých dosahuje s lehkostí, vykoupenou jen spotřebou.

Máme tedy rychlý superpohodlný sedan, co víc si přát? Touto otázkou bych mohl skončit, ale neřekl bych vše. Mým názorem je, že T5 pro S60 není dobrá volba. Zaprvé: Pro plné využití výkonu by byl potřeba pohon všech kol (dostupný jen pro 2.5T nebo R). Zadruhé: Nastavení vozu neumožňuje sportovní jízdu v pravém slova smyslu. Zatřetí: D5 je jen nepatrně pomalejší a v běžném provozu prakticky rozdíl nepoznáte. Do 160 km/h je vám srdečně jedno, jestli máte T5 nebo D5 a ani pak D5 neztrácí dech a do svých maximálních 218 km/h vás dotáhne silou, kterou byste nikdy neoznačili jako „nedostatečnou“. T5 sice umí 260 km/h a v rychlostech nad 200 km/h se pohybuje suveréněji, nicméně kolikrát to reálně využijete? Čas ušetřený takto rychlou jízdou spolehlivě ztratíte při častějším tankování.
Má osobní zkušenost byla, že s S60 T5 i V70 D5 jsem ujel dlouhé trasy (850 km a 1300 km v jednom dni) s D5 jsem byl jednoznačně rychlejší. Spotřeba 10,4 l pro mě byla přijatelná (a bylo to AWD!), a tak jsem jel na plný plyn celou dobu. Maximálních 218 km/h tam bylo prakticky neustále, kdy to dopravní situace dovolila (podotýkám, že cesta vedla Německem). T5 si však brala při 160 km/h kolem 11 litrů, při 170 km/h již kolem 12 l a s každou desítkou km/h narůstala odhadem o litr. A to jsem nebyl ochoten akceptovat, takže jsem jel 170 na tempomat.

Závěr je tedy zřejmý, zvlášť nyní, kdy byl výkon D5 zvýšen na 189 koní. Zapomeňte na T5, nenabízí oproti D5 prakticky nic, co byste mohli postrádat a ještě budete mít dobrý pocit, že jezdíte levněji a šetříte přírodu. Ovšem v tomto bratrovražedném boji motorů by mohla zaniknout jedna důležitá věc. S60 i V70 jsou skvělá auta, jejichž primárním talentem je překovávat extrémně dlouhé trasy aniž by byl řidič unaven. A to z nich dělá skvělou volbu pro řidiče, který auto používá především tímto způsobem a nepotřebuje ke svému bytí vybláznit se někde na okrese ausgerechnet se svým rodinným vozem.

Tomáš Němec