3.8.2012

Po dlouhých a odpovědných přípravách konečně nachází den D a celá osádka (Ondra., Vlaďka, Kuba a Martin) vyráží do země zaslíbené s předzastávkou na Uznojemu a Rujáně. Až si opět budu chtít koupit Volvo v sedanu, tak někdo vezměte trubku a jebněte mi s ní po palici. Ve 3 ráno za deště skládat cestovní výbavu do kufru a rakve jako origami je šlágr, doporučuju. V Plzni ještě dotankujeme plnou a vyrážíme směr Praha a Ústí. Cesta po matičce české ubíhá podstatně lépe než trasa Dresden- Berlín- Pasewalk. Soudruzi zapřísáhlí tatíčkovi Erichovi jsou snad ještě větší mistři v rozmisťování zpomalovacích značek a vytváření práce na vozovce, která se však v praxi nekoná, než slovutné ŘSD…

Celá trasa na Uznojem se nám tímto z předpokládaných 6 hodin protahuje cca na 9. A to nemluvím o pelotonu dementů na bicyklech na bundesce za Pasewalkem s policejním doprovodem. V poledne jsme se konečně protrápili na ostrov Usedom. Letmá projížďka podmanivou krajinou nás přivádí na kopeček se starobylým mlýnem, kde si dáváme první kulturně-poznávací zastávku. Dále pokračujeme napříč ostrovem do vojensko-technického muzea v Peennemünde. Expozice vskutku zajímavá pro osoby, jejichž lingvistické obzory sahají dále, než na naší obligátní schopnost dorozumívat se končetinovým esperantem…

Po průlezu výzkumného ústavu Peennemünde, který i přes jazykovou bariéru stojí za shlédnutí se vracíme do předem vytipovaného kempu v Uckeritz, k našemu úžasu je však totálně plný rekreace chtivých východních Němců (cizince jsme nepotkali prakticky žádné). Naštěstí se našlo místečko pro 4 paštikáře, 2 stany a 1 historické Volvo hned v dalším kempu v Stubbenfeldu. Kemp se dá hodnotit kvalitou 10 z 10 a to za solidní cenu necelých 40 euro pro celou tuto sestavu za noc… Samozřejmě jsme nevynechali koupel na krásné útesovité pláži s jemným pískem. Škoda jen vody, nebyla ani zas tak studená (mohla mít kolem 20), ale zejména u břehu množstvím řas přípomínala spíš bramboračku z Vitaniho sáčku…
najeto 730 km

4.8.2012

Po ranním probuzení posnídáme, pobalíme a opouštíme kemp směr Rujána. Po cca 3 km míjíme Flohmarkt kde stojí P1800ES a 240 MY 1993, s oběma majiteli házíme řeč, děda dvojkař se chlubí, že má doma ještě 244TE po pohlavárovi NDR… Halt Uznojemský Rosťa Jojo :-). Cestu nám komplikuje jedna stau za druhou, máme dojem, že Němci jsou čerství olympijští vítězové ve tvorbě kolon. Hned dopoledne je nám jasný, že program na dnešní den budeme muset kvůli časové tísni redukovat. Naštěstí je zatím aspoň příjemný slunečný počasí. Na Rujánu stojí kolona už na mostě ze Stralsundu a proto posléze volíme cestu na mys Arkona alternativní cestou přes přívoz Wittower.

Na Arkoně vyhoupneme kochat se na maják a na útesy, které jsou však kvůli erozi nepřístupné. Cestou do Sassnitz se začíná zatahovat a schyluje se k pořádnýmu lijáku. Po procházce na krásné pláži v Breege míříme na útes Königstuhl, ale kvůli vydatnýmu lijáku prakticky jen projíždíme a jdem dělat shopping do Netta v Sassnitz. K večeru konečně přestává chcavec a tak se jdem mrknout do starýho přístavu, zajímavá je především britská ponorka ze šedesátých let a bývalé přístaviště, jehož muzeum by nás určitě zajímalo, kdyby nebylo už zavřeno….

No nic čas se nachýlil a tak pleskáme do přístavu na trajekt. Neunikneme pozornosti pánů příslušníků policejních sil Německé demokratické republiky a po lustraci občanek Schimanskiho spíše zajímá modeljahr našeho Volva :-). Na nájezdu na trajekt dominují němci se švédama, doplňující sem tam prošepan. Z pár českých aut stojí za zmínku snad jen bývalá sanitka VW Transportér v žalostným stavu obsazen dvojicí volnomyšlenkářů. 4 hodiny plavby je spíše utrpením, místo jsme nikde nechytli a spaní s hlavou na stolku není nic, na co by se s láskou vzpomínalo.

Po vylodění v Trelleborgu volíme směr Ystad a za mlhy vhodné ke krájení hledáme plácek pro stany. Brzy nacházíme sjezd na louku vhodný k osídlení… Ráno zjistíme že kempujeme u nějakýho Jorgena na jeho statku, ale naštěstí nám to prochází bez problémů a tak mu aspoň necháme děkovný psaní ve schránce…
Najeto 237 km

 5.8.2012

Po sladkém probuzení na paloučku balíme a míříme směr Kalmar. Po pár kilometrech se stavíme na parkovišti u pláže, kde dáváme romantickou snídani. Cestou na Kalmar sondujeme pestrost dopravních prostředků, vévodí Saab 9-5 s karavanem, následovaný červenými 944, Ervínkovkama (bílá 744), nepřeberným množství Bushovek, Škodou Felicia a V70II. Poučení- nikdy nekupujte od švéda auto s tažným :D. Mezi zajímavosti patřilo docela dost Triumphů a MG, asi se vraceli z nějakýho zlotu, Amazon kombi, pár Pvček, Saab 900 OG s nástavbou. 240 a starých 900 Saabů jsme viděli jen pár, od voňavek až po libovky…

Řízení ve Švédsku nemá chybu, rychlostní omezení mají hlavu a patu, na většině silnic prvních tříd jsou často cca kilometrové předjížděcí pruhy, plynulost dopravy je 100%, když je někde 90, všichni jedou 90. Trochu je problém, že silnice většinou nemají odstavný pruhy a jsou obehnány svodidlama, kdyby se nám třeba trhnul zahnreimen, tak nastane na silnici nebezpečná situace.

V Kalmaru není problémem zaparkovat zadarmo cca 200 metrů od hradu. Ten jsme okoukli jen zvenčí, vstupné bylo 100 korun, a tak jsme se shodli na tom, že nás zas tolik neláká. Po procházce lehce fádním starým Kalmarem se ještě stavíme podívat na bývalou fabriku na zázraky jménem 7 a 9 a míříme na Norrköping. Po pár hodinách bezproblémové jízdy nastává čas na večeři a tak sjíždíme do Gamleby, kde nacházíme krásný kemp s pláží. Moře není úplně studený (cca 20 stupňů). což má za následek, že neodoláme koupačce. Při večeři v osteuropa-stylu (plynovej hořák na parkplatzu) padne rozhodnutí, že bude nejlepší to dnes dotáhnout co nejblíže k Sodertalje. A tak 2 sjezdy před městem hledáme stanoviště v podobným duchu, jako předchozí noc, což se asi po 20 minutách průzkumu daří a my opět usínáme na louce jak technaři u Mlýnce na Tachovsku.
Najeto: 654 km, dolito cca 3 dc motoroilu.

6.8.2012

Na Švédských městech je perfektní, že u sjezdu bývají info kiosky, kde si zdarma můžete vytisknout mapu a značení kempů za ukazatelích je taky bezvadný. Ráno navštěvujeme muzeum Scania v Sodertalje, vstupné je zdarma, expozice vskutku zajímavá, ale trochu mrzí, že chybí exponáty v rozmezí let 1970-2000. Do Stockholmu je to už jen 30 km. Pro dnes volíme chatku v kempu Bredang na předměstí Stockholmu. Auto necháváme v kempu a na recepci kupujeme městskou kartu, která nás opravňuje k bezplatným návštěvám množství památek a cestování zdarma metrem, které je z kempu v dosahu. První cesta krtkem směřuje k hokejové aréně Globen. Po kulaté stěně haly střídavě šplhají dvě prosklené koule, které na vrchu Globenu poskytuje rozhled na celý město. Odtud pokračujeme na Gamla stan- staré město protkané úzkými uličkami s prodejnami suvenýrů.

Stockholm je nádherný město, zdá se mi, že není tak postiženo turistickou horečkou a křečovitou kýčovitostí jako třeba Paříž nebo Praha. Stále si zachovává svojí rozvážnost a nadnesenost. Stockholmané jsou skoro 1 ku 1 švéda s přistěhovalcem. Zaráží nás i uzavřenost místních, jejich pohledy míří většinou do země, o nějaký ohleduplnosti třeba při vystupování z metra ani nemůže být řeč. Z Gamla stan jdeme ke královskýmu paláci jehož okolí nabízí scenérie, které pohladí 4 české romantiky na duši.

Posledním dnešním programem je výlet na lodi kolem ostrova Djurgaarden. Znaveni a plni dojmů se stahujeme do chatky, kde rozjímáme nad zítřejším programem při vzácné návštěvě z dalekých Karlových Varů, veleváženého pána doktora Honzy Bechra.
Najeto: 37 km.

7.8.2012

Na Stockholm máme vyhrazen i tento den. Po snídani opouštíme kemp a odstavujeme povoz na parkovišti hned vedle, nebylo tam žádné omezení ani zákaz, takže se nám daří parkovat zdarma na relativně slušném výchozím bodě. Sedáme na metro a hned míříme do muzea Vasa, válečné lodi která uplavala sotva 20 metrů než se vinou ,,projektové nedokonalosti“ potopila. Po exkurzi se ukazuje že jít do Vasy jako první byl skvělý tah, kolem 11 hodiny už byly fronty minimálně hodinové. Směrem na skanzen navštěvujeme akvárium, zde toho k vidění zas tolik není, zajímavý je zde trek deštným pralesem. Skanzen na ostrově Djugaarden je obrovský, projít ho je minimálně na den. Cestou ke skandinávské fauně se zastavujeme u venkovských sídel, kde se vyfotíme a porozhlídneme. Jinak jsme viděli losa (toho potkáváme večer i přes cestu….) i soba, takže máme splněno.

Po obědu na lavičce jdeme na protější břeh kde jsou seskupená všemožná muzea. To technické je velmi zajímavé, hlavně interaktivní expozice 100 největších vynálezů historie. Poté se stavíme ještě ve sportovním muzeu, ale to je taková nuda, že ani vstupné gratis to nezachrání. Policejní a další muzea v okolí už vypouštíme a sedáme na bus navštívit královský palác. Kvůli pokročilé odpolední hodině už stihnem jen jednu prohlídku a tak volíme okruh palácem. Zpátky k autu to bereme přes Gamla stan, kde nakupujeme nezbytné památeční cetky. Ve Švédsku je vše cca 3x dražší a něco ještě i více. O tom se přesvědčujeme i v supermarketu, kde dokupujeme základní jídlo a po večeři na parkplatzu pleskáme směr Trollhattan. Po setmění hledáme plácek na stan, který nalézáme na parkovišti uprostřed vesnice Husaby přímo pod informační tabulí.
Najeto: 380 km

8.8.2012

Tak nás počasí konečně dostalo. Ráno nás šupec držel 2 hodiny ve stanu. Kolem devátý konečně pokračujeme na Trollhattan, po cestě míjíme pěkný odpočívadlo se stíhačkou kde posnídáme a trochu osušíme vše co ráno dostalo zabrat. Konečně se dostáváme do muzea, parádní podívaná, jenže na nabídce suvenýrů je poznat že provozovatel bohužel nemá práva na používání značky SAAB, tudíž nabídka filsonu není široká. Absolvujeme ještě zastávku na vodopádech kousek od centra města a za přeháněk pleskáme přes Udevallu na Gotteborg. V městě zaslíbeném dnes kvůli časovým možnostem navštěvujeme pouze letecké muzeum. I když se o letadýlka nikdo moc nezajímáme, tak rozhodně návštěvy není potřeba litovat. S nadějí valíme směrem město Lerum, kde máme domluvenou chatku v kempu, ale bohužel až od zítra. Z dálnice vidíme šroťák plnej sedmiček, o programu na následující den je tak jasno.

V kempu nás Urvi Klaksson přesvědčuje o tom že pro nás za peníze akceptovatelné pro východoevropa dnes žádnou volnou nemá a tudíž přes noc opět budeme plavat ve stanu. Jeho nabídka chatky za 1250 SEK za noc se nám zdá málo výhodná. Po větším uvážení zjišťujeme, že ubytovaní v chatce o kvalitě novostavby elitářů z okresů přilehlých napříkad hlavnímu městu Praze není tím pravým untrgruntem, který na této lyricko-epochální cestě hledáme. Ještě že nás na krytou terásku večer opět přijel navštívit z dalekého Karlsbadu dr. Bechr a tak můžeme kvalitně trávit vynikající špagety.
Najeto: 183 km

9.8.2012

Při slunečném ráno trochu zaspíme, po obligátním sbalení stanu a terénní snídani se vydáváme do návštěvnického centra Volva, kde toho moc nenakoupíme protože ceny ani sortiment nás zrovna neukájí. Na parkovišti se střetáváme s cca 25 povozy sandálů z Belgického Volvoklubu, kteří přijeli spanilkou. Zdravíme se s víceprezidentem a vyměňujeme si vizitky a rozumy. Mezi jejich povozy musíme vypíchnout dvě 780, 3 P1800, jedničku kombi a další pěkné dvojky a sedmy. Cestu zvládla i turbodieselem dopovaná bledě modrá 744 (tzv. čahounovka).

Dále jsme se konečně domrskali k muzeu, po cca 50 kilometrové okružní jízdě Göteborgem. Po shlédnutí úvodního videa pospícháme konzumovat porno. O kráse výstavky snad není třeba psát. Zaráží nás hlavně exponát označený jako 760 kombi, s motorizací 2,4D v atmosféře, s klimou a automatikgetriebe. Nejen že neměla šíbrdach, ale obsahovala i 4x švihadlo. Po bližším průzkumu se vedení VRZČ shoduje na tom že nás Jorgenové šálí a jedná se o 740 GLE! Následně se předáci VRZČ nechávají zvěčnit u zlatého pokladu celého muzea- motoru D24T. Vzpomeneme si také na našeho nejlepšího kamaráda Tomáše a fotkou u motoru B280 mu posíláme jasný vzkaz! Když si posléze leháme pod 780, zahřeje nás pohled na D24TIC, ale trošku nás vyděsí povrchová koroze na nosníkách a podlaze voňavky, a to i přesto že tachometr má natočeno celých 87 km. Halt dneska už stáčí i švéd :D. Kdo nebyl v muzeu není Volvista, zvlášť když tam může přijet i dán s bavorákem :D.

Návštěva centra města Goteborgu nás vrací do kruté reality. Město totálního chaosu a ztracené atmosféry. Pryč je pohodový spirit Stockholmu a východního pobřeží. Ve zmatku zaniká i v celku zajímavá architektura a to hlavně necitlivostí při kombinaci historie a moderny a průmyslu vůči kultuře. Na kochání městem rezignujeme a z povinnosti procházíme jen pobřeží. Část výpravy stagnuje na pouhé focení slečen a mladých dam. Cestou to bereme ještě k fotbalovému svatostánku Ullevi a zpátky do Lerumu, udělat Lidl-shopping po vzoru sběhlého českého penzisty. V kempu osidlujeme páradní dřevěnou chatku s introšem v severském stylu. Část výpravy se osvěží v jezeru Aspen a po společné večeři padá druhá lahev vzácného daru od Karlových lázní. Poté ještě navazujeme kontakt se znalcem ze Saska-Anhaltska vlastnícím 240 Super Polar (tzv. Standovka) s dobovým střešním boxem od Thüleho, prohodíme pár slov v esperantu a loučíme se s tím, že se ještě určitě setkáme na VROMu kam pán taktéž míří.
Najeto: 88 km

10.8.2012

Ráno chvátáme k Volvo muzeu, kde je na devátou naplánován odjezd autobusy do Hallerodu na testovací polygon Volva. Nějakej pohlavár výpravu Czech Republic zařazuje do 3. busu ze 4 společně s Nizozemci, Dány, Frantíky a Lotyšem. Na parkovišti dominuje belgická tlupa. K vidění je pěkná 944 staršího modeljahru v US specifikaci s B234F v AT za 15 000 SEK. Cesta trvá přes hodinku, v autobuse musíme odevzdat všechny záznamový zařízení a podepsat papír, že nebudeme nic špíglovat. Na polygonu nás přivítají testovací řidiči, což někteří nevydrží a vrhají se po stole s občerstvením. Posléze jsme namířeni zpět do busu a provezeni po všech testovacích tratích za odborného výkladu.

Dalším program se koná na rychlostním oválu, kde nás čeká další švédský stůl. Scénář se opakuje. Tlačenice je hlavně o V60 T6, ostatní modely převážně dieselové takový rozruch nevzbuzují. Nám se podařilo dostat se do S80 D5 AWD AT, s řidičem který nám docela připomínal Márfiho z VK a do V60 T5 v manuálu. Řízení samozřejmě návštěvníkům nesvěřili. Na závěr nám dva testovací řidiči předvádějí akrobacii s C30, hlavně jízdu po dvou kolech. Velmi záživný a zábavný program tímto končí a my jsme transportováni zpátky před muzeum.

Naše devítka vzbuzuje nečekanou pozornost a jsme uvítáni jedním z hlavních pořadatelů, se kterým prohodíme pár vět o české Volvoscéně, o naší cestě a tak podobně. Poučuje nás že u švéda měšťané vlastní benzíny a farmáři z vesnice jsou dieslovým národem. Velmi přátelští jsou hlavně Belgičani, které taky přitáhne teď už otevřená kapota naší 944. Každopádně jsme z celého týdne na cestě tak unaveni, že se moc nezdržujeme a míříme zpět do kempu. Po cestě jen sondujeme cenu myčky, jelikož pár slejváků naší voňavce dalo zabrat a se zahnojeným autem hlavní část srazu moc absolvovat nechceme. 250-300 SEK za program nás vrací do skandinávské reality a holt budeme za čuníky.

Odpoledne a večer jsou ve znamení relaxace, mírné zpestření je jen koupel v jezeru Aspen, které má tvrdě pod 20 stupňů. Životnost členů výpravy ve vodě sahá od 30 vteřin po 5 minut.
Najeto: 67 km

 11.8.2012

Itinerář VROMu nás opět nutí býti ranními ptáčeti a tak v 8:30 už jsme přichystání na kraji Goteborgu na parkovišti u obchoďáku k odjezdu na rally. Za 100 SEK dostáváme ceduli na masku se startovním číslem, plán cesty a samolepku účastníka. Neubráníme se letmé prohlídce vozů ostatních, sami jsme poměrně atrakcí a to nejen kvůli české SPZ ale i díky štítku Diesel na 16-ventilovém grilu. Děláme si další přátelé v Schengenském prostoru, hlavně v Německu a Belgii. Rally se jede podle připravené mapy od pořadatele s detailními fotkami křižovatek a podrobnými popisky cesty. Český balík kochající se krásou regionu Bohuslan dokáže i přesto zapomenout odbočit. Úkoly po cestě jsou jak dovednostní tak vědomostní, čas dojezdu je prakticky neomezen, pořadatel dokonce vybízí k zastávkám a prohlídkám podmanivé krajiny. Vrásky nám dělá auto, které se blíží čistotou karosérie vesnickému traktoru, 2500 km a x dešťů je prostě znát.

V průběhu plnění úkolů míjíme venkovskou benzínku, která je zároveň recepcí přilehlého kempu a je též vybavena mycím boxem za přijatelných 50 SEK. Auto opláchneme a konečně máme slunci v duši. Na checkpointech jsme zase chytří jak rádia. Dnes nás nejvíce zaujal model 242 Turbo, dle slov majitele originál pro US trh. Cílovým městem je Alingsas, délka trasy 75 km. V cíli se plní poslední úkoly a odevzdává se roadbook. Chvíli se ještě zdržíme na parkovišti, uděláme menší pochůzku po zdejším lesoparku a pak individuálně odjíždíme do kempu. Slunečné odpoledne nutí ke koupačce v jezeru, které je i pro švéda studené. Pro nás však ne!
Najeto: 133 km

12.8.2012

Dle pokynů už před osmou parkujeme u muzea. Dostáváme nějaké drobnosti od pořadatelů, nálepku, plaketu, program… Naše nedočkavé kroky okamžitě míří na blešák. Je sice velký rozměry, ale na své si příjdou spíše majitelé Amazonek, Pvček, řady 1 a maximálně 200. Pro řadu 7 a 9 se vesměs taky něco najde, ale celkově jsme čekali malinko víc. Ale i tak si sem tam nějaký plastík opatříme. Někteří vetešníci jsou cenově na úrovni českých polobohů, s jinýma je domluva rozumná. Auto zdobíme do národních a volvoklubáckých barev, abychom v tom návalu krásy nezanikli, což se celkem daří. Sem tam někomu věnujeme vizitku VKČR, balíček necháváme i v muzeu.

Program se trochu vleče, sem tam nějaký vyhlášení nejlepších vozů a výsledků rally, ve kterém jsme se i přes heriocký výkon celé posádky neumisťujeme na předních příčkách, jindy zase nějaký rozhovory a proslovy. Ukázka Volva 760 ke 30. narozeninám a Amazonky k padesátinám. Z národností po domácích kralují belgičani, norové a němci, trochu méně je vidět holanďanů, dánů, lucemburčanů a švýcarů, francouzská a rakouská flotila je v jednotkách kusů a pak my. Po prohlídce parkovišť jsme se usnesli na následujícím: rozepisovat co a jaký model nemá smysl, vše je na fotkách, tak jen zhruba: 2x P1900 (třetí z celkového počtu 59 stojí v muzeu…), jen jedna pofaceliftová 760, spoustu P1800 i 780, pár kusů 262C, 242 Turbo, 264 a jedno 244 TE a pak taky spoustu zajímavých přestaveb mj. předek 164 a zadek 145, P1800 cabrio…

Po důkladné prohlídce všech stánků klubů (např. Belgický Volvo-klasik klub, švédské kluby- PV, C70, Amazon, 140 klub…) se uchylujeme do muzea, které je dnes zdarma a procházíme si ještě jednou expozici. Na VROMu to kolem druhé odpolední balíme, protože naše nabaženost automotivem sahá k maximu a míříme směr Malmö. Jen letmo proběhneme centrem, rozhodně vypadá líp, než Goteborg, utrácíme poslední drobáky a odjíždíme jižním směrem k plážím. Nacházíme jednu kouzelnou u předměstí Klagshamn s výhledem na celý Oresundský most s dohledem až do Kodaně. Nedaleko se pro dnešní noc utáboříme.
Najeto 352 km

13.8.2012

Po poslední polní snídani míříme za krásného počasí směr Oresundský most a Kodaň. Napoprvé špatně sjíždíme a trochu se motáme na předměstí dánského hlavního města a vystraší nás značky vymezující emisní zóny. Navádění pro turisty je v Dánsku na horší úrovni než za Oresundským průlivem. Kamioňák u benzínky nám naštěští vysvětlije že Umwelt zóna je zatím jen pro kamiony a busy. Parkujeme v parkovacím domě nedaleko zábavního centra Tivoli, za „lidových“ 5 euro na hodinu. Nešťastná vnitřní organizace stání nás nutí k tomu, abysme parkingmajstrovi, který je zároveň mechošem v servisu v tom samém domě (měl čas, páč Subaru tam nedělal), nechali klíče k případnému popojetí vozidlem. To v kontrastu s cedulí, že provozovatel neručí za věci ponechané ve voze, vybarvuje na našich tvářích starostlivé úsměvy.

Naše první kroky jak jinak míří k mořské panně u přístavu, bohužel nabíráme špatný směr a místo 2,5 km se procházka protahuje na cca 6 km. Po cestě jen v duchu přičítáme eura za parking. Když se konečně hejnem cyklistů a běžců protrápíme k pobřeží, střihneme pár fotek a záběrů kamerou a míříme zpátky konečně tou správnou cestou kolem královského paláce. Masy turistů přibývají. Kodaň je celkově malebnější, přátelštější a barevnější, než švédská města. Doufáme, že se sem ještě někdy podíváme. Mechošovi vysolíme 15 euro a pálíme na Rodby. Trajekt do Puttgardenu míjíme cca o 5 minut. Naštěstí čekání 30 minut na další využíváme k rozhýbání kostí a sváče. Cesta po Německu se napřed vleče, ale když se za Schwerinem konečně napojíme na dálnici, začne čas a kilometry plynout rychleji a my jsme ve 4 ráno v Plzni.

Máme splněno, byli jsme na VROMu, byli jsme v muzeu, teď už jsme velcí volvisti. Takový nelevný výlet je krásným zážitkem na celý život. Snad si to za pár let zopakujem.

Celkově najeto 3925 km, za 288,34 l nafty, spotřeba 944 D24TIC plně naložené se 4 pasažéry a střešním boxem je 7,34 litru…

Autor : Ondra.