Přestože Zimní sraz bývá tradičně spíše komornější, nakonec se nás sjelo poměrně dost. Oproti jiným setkáním jsme na nic nečekali a zahájili jsme program již v pátek návštěvou příjemného whisky sklípku s degustací budoucí mladé whisky a velice zajímavým výkladem. Následně jsme se odebrali zpět na hotel Agnes, kde jsme si pokecali u dobrého jídla a pití. A že tady vaří fakt dobře! 

U zimního srazu se tak nějak předpokládá, že nemá úplně cenu ty losíky extra leštit, a vzhledem k tomu, že se nám tentokrát poštěstilo, a měli jsme ten sraz fakt zimní i se sněhem, nemělo to cenu snad ani oplachovat. Po sobotním poloorientačním nezávodu okolím už u některých aut přestávala být vidět jejich původní barva.  

Účast na poloorienťáku byla hojná, zájem o něj byl mezi účastníky srazu velký. Není divu, jednotlivé body se nacházely na opravdu krásných a zajímavých místech, kde vznikla spousta super fotek. A měli jsme tentokrát dokonce 4 fotografy!  

Co si na nás tvůrce těchto dobrodružných výletů s hádankami přichystal tentokrát? Počítání, bez počítání by to nemohl být poloorienťák. Tentokrát ale ještě přitvrdil a opravdu zvedl laťku této soutěži, poměrně lehké na tělo, ale čím dál tím těžší na mozkové závity, když se rozhodl jít až do trojciferných čísel. A co že jsme to počítali? V nižším počtu sochy, tváře na zdi, utažené matky na mostě, okna na věžích, posedy a schody. Zmíněné posedy se některým nepodařilo v plném počtu odhalit ani za pomocí teleobjektivů nebo dalekohledů.

Suverénně nejtěžšími úkoly se ale stalo počítání něčeho popsaného jakožto lidské stopy ve skle a počítání bříz za jízdy v určeném úseku, kterých se ukázalo být celkem 212. Zatímco břízy byly úkolem celkem přímočarým, stopy ve skle už všem tak jasné nebyly. Z velké části zřejmě proto, že byly ukryty pod sněhem. Zatímco většina nejspíš hledala lidské stopy ve skleněných vitrážích na kostele, vlastně po nich celou dobu šlapali, jelikož se jednalo doslova o sklo v trávě s otiskem chodidel. Pár týmů o ně ale více nebo méně omylem zakoplo, a tak naštěstí nezůstaly neodhaleny. Kromě počítání jsme také hledali různé informace po okolí určených bodů, jednalo se o názvy, nápisy, letopočty a také jeden rozpočet. Seznam checkpointů ovšem tentokrát potěšil ještě i bonusovým bodem, který nebyl hodnocen a jednalo se jen o nádherné místo s výhledem, kde jsme si mohli zvěčnit naše losíky. 

Po návratu zpátky na hotel nás čekala ještě plánovaná prohlídka místního pivovaru, opět s výkladem a ochutnávkou, a to nejen piva, ale i masných výrobků, které si zde také sami zpracovávají. Následně už přišla řada na vyhlašování, které mnozí z nás nadšeně vyhlíželi, jelikož se jedná bez diskuzí o jeden z nejzábavnějších bodů velkých klubových srazů. Kromě tradičního ocenění prvních 3 nejúspěšnějších týmů jsme se také pobavili nad tím, jak co kdo počítal, jak co kdo myslel, a co je to vlastně busta. Tým, který se účastnil ve 3 lidech nás následně pobavil tím, že si svůj společný diplom před zraky všech doslova rozdělil. Na otázku, proč si radši nepožádali o jeho okopírování, odvětili, že to by nebylo ono.

Oblíbenou částí vyhlašování jsou samozřejmě i zvláštní diplomy, které se obvykle nedají dopředu očekávat. Tentokrát byl oceněn například nejhůře čitelný roadplán, jehož dešifrování údajně trvalo přibližně půl hodiny, neboť nebyl psán češtinou a někteří vyjádřili podezření, že možná ani latinkou. Další speciální diplom byl udělen za podvádění při počítání stop ve skle u kostela. Oceněný, který se vlastně ani nepřiznal, údajně nehledal stopy ve sněhu, ale na internetu. Asi nejméně očekávaný byl diplom za nejmužnější večerní róbu, který byl po právu udělen jednomu ze členů vítězného týmu z orienťáku za účast v růžovém měkoučkém župánku s oušky. Ten ve velikosti XS-S sloužil spíše jako mikina a rozhodně nemohl uniknout ničí pozornosti. Tím jsme vyhlášení ukončili, poděkovali si za skvělý sraz a slíbili si, že se zas uvidíme na tom příštím. Následně jsme pokračovali v klábosení s přáteli v příjemném přítmí hotelu za hřejivého žlutého světla ledkového sobíka a ráno jsme se po snídani rozloučili. 

Oficiální fotografie ze srazu najdete jako vždy zde na klubové Zoneramě. 

Sezonu velkých klubových srazů jsme tímto, troufám si říct úspěšně, zahájili a už můžeme vyhlížet další ze srazů! Než se pustíme do přezouvání a přelešťování před jarňákem, můžeme se vidět na některém z menších lokálních srazů - informace k nim jsou vždy k dispozici na klubovém fóru. Zmíněný Jarní sraz nás čeká již brzy, a to v termínu 9.-11.5.2025 a tentokrát se přesune do areálu v Drhlenách. Tento sraz nebude přesně kopírovat program těch předchozích, dají se očekávat jiné aktivity, nicméně jádro akce zůstane stejné - spanilka bude. Informace k tomu, co se chystá ještě zveřejníme. Vidíme se v květnu!